Fulget meum felix astrum
Říká se, že každý si s sebou nese svůj kříž. Někdo těžký, jiný zase lehčí. Ten kříž má vypovídat o našem utrpení. Já však tvrdím, že namísto kříže si neseme vlastní pomyslný klíč. V různých životních situacích tímto klíčem zamykáme dveře bolestných a temných zákoutí našeho nitra a občas i pomyslnou bránu, za kterou necháváme všechny staré záležitosti, a následně oním klíčem odemykáme další dveře, abychom vstoupili do nové životní etapy. Ten klíč je čarovný, má v sobě totiž moc uzamknout jistým osobám přístup k našemu srdci, ale lze jím cestu vedoucí do srdce i otevřít. Proto je třeba velmi dobře dbát na to, co v sobě uzamykáme, a hlavně komu a čemu se následně otevíráme. Když v sobě uzamkneme bolest, vinu, křivdu, hněv, strach nebo zklamání, pak to sice na nějakou dobu pomine, ale časem se to někde v našem těle stejně projeví. Při otevírání nových dveří je obezřetnost namístě. Vždy je třeba řídit se pocity svého srdce. Pokud je ulahoděné a v klidu, je to v pořádku. Když je v něm nezkrotná touha a vášeň, měli bychom se mít na pozoru, neboť takto otevíráme dveře, jimiž vstupujeme do víru, který se sice kolem nás s lehkostí točí, může však časem zesílit a změnit se v dravou bouři, která zničí vše krásné, co bylo na počátku.
Rozhodnout se odhodit pomyslný kříž a naučit se správně používat onen čarovný klíč je pro každého stěžejní.
Popis
Tak jako se měníme my sami, proměňuje se i naše činnost a tvorba, a tím se přetváří vše kolem nás. Když jsem psal svou první knihu „Vyslúžilcova kletba“, byl jsem plný drsných, syrových a stinných pocitů, které jsem psaním oné knihy z valné části dostal ze sebe ven. Pak přišla druhá kniha, kde jsem se, až na malé výjimky, stále držel stejného přístupu, ale když jsem začal psát třetí, došlo mi, že je čas něco v mých příbězích změnit. Ubral jsem tedy drsné syrovosti a vložil do řádků více toho, co dokáže čtenářovo srdce potěšit. Držel jsem se této změny dál a při psaní čtvrté knihy vznikly příběhy, které s sebou nesou otisk lidské vstřícnosti, přátelství, svobody i lásky. Je pravda, že v některých povídkách této knihy stále převládá stín temného nadpřirozena, to však nemění nic na tom, že příběhy jsou jiné než ty předešlé. Do všech nových příběhů jsem se snažil vložit mezi řádky nejedno poselství, abych ti tak, milý čtenáři, odhalil tajemství přinášející jisté prozření, například že podle toho, jak v životě myslíme a konáme, tak se nám i děje, čímž sami utváříme vlastní budoucnost i osud.
Proto přeji každému, kdo bude tuto knihu číst, ať si z ní vezme to, co je pro něj v danou chvíli nejlepší.
Ukázka
Vítek vběhl do úzké chodby, na jejímž konci zahnul a octnul se v obýváku. V hlavě mu blesklo, že je v pasti, ale tu před sebou uviděl onu tajemnou skříň, jejíž přítomnost ho pohltila. Zdálo se mu, že v místnosti je jen on sám spolu se skříní, jejíž dolní dvířka byla pootevřená. Jako by ho někdo šťouchl, vyrazil přímo k ní, neboť v ní viděl spásu. Sehnul se a prudce otevřel dvojici dvířek. Pak vklouzl jako myška do tmavého prostoru a dvířka za sebou zavřel. Ocitl se v útrobách skříně, jež byly prosyceny balzámovou vůní. Nasál tu vůni do nosu a po těle i v mysli se mu začal rozlévat zvláštní klid. Tady ho snad nikdo nenajde. Seděl uvnitř celý dotlučený, záda měl opřená o boční stěnu skříně a kolena pokrčená až k bradě. S tlukoucím srdcem upřeně hleděl do tmy, z níž občas vycházela matná namodralá záře. Začal se tu cítit v bezpečí, bušení srdce polevilo a i hluk bouře zeslábl. Zněl už jenom jako slabé dunění.
Ukázka z povídky Proměna
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.