Tajemství slepých očí, kniha

Tajemství slepých očí
Mynárova pomsta
Boj v mrazu
Opovědník
Kostky osudu
Nečekaný host
Naplněná tužba
Růže všech růží

Nastaly smutné časy a všichni, kdo mohli, pobrali svůj majetek a s ním ve spěchu opustili své domovy, neboť do Země lesů vniklo nepřátelské vojsko, které nelítostně postupuje a za nímž zůstává jen smrt a zmar. Na mnoha místech zbyla teď po osadách jen spáleniště a i stromy posvátných hájů okusily poprvé ostří sekery a plameny ohně. Legionáři jsou nemilosrdní, silní bojovníci a je teď opravdu velmi málo těch, kteří by se jim postavili se zbraní v ruce. Není žádný vůdce, který by zdejší lid vedl proti takové síle dobře vycvičených a v boji zocelených nepřátel. Všichni, kdo můžou, proto utíkají do hlubokých a neprostupných hor, jen dál, dál od této zkázy, smrti a zmaru, a tam v těch hlubokých lesích se opevňují na kopcích, kde za mohutnými valy hradisek očekávají, že tam snad budou před vojsky cizinců v bezpečí. Ti ale s pomocí stopařů a psů tato opevněná místa vyhledávají a hradiska jedno po druhém dobývají. Lidi, kteří přežili, odvlékají do otroctví a jejich majetek s sebou odnášejí jako válečnou kořist.

Všude vládne nejistota a strach a ti, kteří přežili, nevidí už žádnou naději. Proto se nejvyšší z nich chtějí dohodnout o vyslání mírového poselstva k cizincům. I sjeli se na jedno z hradisek mnozí z náčelníků a velmožů a s nimi sem přišlo k rokování i mnoho moudrých a vážených kněží. Tehdy se mezi nimi objevil i ten, který se jako zázrakem vyhnul jisté smrti a který byl ušetřen toho, aby jeho mrtvé tělo bylo zavěšeno na větev posvátného jasanu. Ano, onen kněz zahalený do vlčí kůže, který vnitřním zrakem vidí to, co je druhým skryto, a i to, co se ještě nestalo.

Ukázka z povídky Tajemství slepých očí.